Kaštanovník setý

U většiny jiných botanických názvů nacházíme napříč evropskými jazyky různá pojmenování, protože právě v biologické terminologii národní obrozenci projevovali nejvíce kreativity.

U kaštanu se ale shodují všichni od Islandu až po Turecko. Německy je to kastanie, francouzsky châtaigne, rusky a ukrajinsky каштан. Ze španělského castaña vzniklo pojmenování pro hudební nástroj kastaněty. Dokonce ani Maďaři, Walešané, Turci nebo Albánci se od tohoto vzoru neodchylují.

Původ slova ovšem hledejme v řečtině. Právě v Řecku a Malé Asii má kaštan svůj domov, tvořil zde souvislé lesní porosty. Jedlé plody tohoto stromu byly v řecké kuchyni považovány za základní potravinu, spolehlivou náhradu za obilí v obdobích, kdy se nerodilo.

Postupem času se strom rozšířil po celé Evropě. Třeba i díky mnichům, kteří si jej rádi pěstovali v klášterních zahradách.

Dnes tedy najdete kaštanovník jedlý (Castanea sativa) v mnoha českých městech. To je skvělé, protože můžete tyto velmi chutné plody získat zadarmo, navíc tak jednoduše. Vždyť stačí jen v průběhu října přijít pod strom a nasbírat si důvěrně známé „ježky“, v jejichž nitru se skrývá malý klenot.

Kaštanovník jedlý je až 30 metrů vysoký strom, kmen má 2 metry v průměru. Jeho kůra je červenohnědá až olivově zelená. Listy mají eliptický tvar a jsou střídavé, řapíkaté a s pilovitým okrajem. Tyto listy mají mimochodem také využití v tradiční medicíně, jako dobu sběru bychom doporučili květen nebo červen. Samotné kaštany, jak už jsme řekli, sbíráme v říjnu.

Pokud se chcete o Kaštanovníku setém obecné dozvědět více, celý článek najdete zde.