Tužebník jilmový

Filipendula ulmaria

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) je bylina milující vlhkost. Roste proto v mokřadech a na březích vodních toků. Dorůstá až 2 metry a má hranatý stonek se zpeřenými listy, které jsou ze spodní strany šedavé až plstnaté. Pětičetné bílé až nažloutlé kvítky vonící po hořkých mandlích se začínají otevírat v květnu až červenci.

Vysoké vytrvalé bylině rostoucí v Česku všude od nížin až do podhůří mnozí říkají „přírodní aspirin“. Toto pojmenování rozhodně není od věci. Tužebník je důležitou součástí příběhu vzniku oblíbeného léku. Celou tu historii ale provází spousta omylů.

Hned první učinil slavný švédský přírodovědec Carl Linné. Ten tužebník chybně zařadil do skupiny tavolníků (latinsky Spiraea).

Ještě za Linného života je lékařský svět ohromen objevem anglického reverenda Edwarda Stonea, jenž zjistil, že vrbová kůra má schopnost snižovat horečku. Účinná látka byla pojmenována salicin, podle latinského rodového jména pro vrbu (salix). Salicin měl ale vedlejší účinky: byl hořký, dráždil žaludek a způsoboval průjmy, někdy dokonce smrt.

Pak se přišlo na to, že látku lze získat nejen z vrby, ale i z dostupnějšího tužebníku. Na venkově se totiž tato rostlina s příjemně vonícími bílými květy tradičně používala k tlumení horečky i bolesti a proti zánětům.

Chemici, kteří si mysleli, že látka extrahovaná z tužebníku namísto vrby bude bez vedlejších účinků, se ale spletli. Horečky sice pominuly, ale dráždění trávicího traktu neustávalo. Na tom je vidět, že není vždy dobré izolovat z rostliny jen jednu chemickou látku. Komplex účinných látek bývá v rostlině vyvážený, a to má svůj důvod.

Po dlouhém vývoji konečně dochází roku 1899 k patentu léku pod názvem Aspirin. S tužebníkem už to nemělo nic společného, ale jméno „aspirin“ vychází ze spojení acetylsalicylové kyseliny a „spirae“, neboli chybného pojmenování tužebníku…

Proč se doporučuje:

  • přispívá ke správnému odvodnění organismu, je tedy potopudný a podporuje normální funkci močové soustavy;
  • podporuje srdeční aktivitu, pomáhá udržovat normální hladinu cholesterolu;
  • pomáhá udržovat přirozenou obranyschopnost;
  • zlepšuje spánek;
  • má vliv na stav pokožky;
  • podporuje normální stav kloubů;
  • napomáhá správné funkci dýchacího systému;
  • má antiseptické vlastnosti.

Říká se, že:

  • pozitivně ladí mysl;
  • působí protizánětlivě, tlumí bolesti a snižuje horečku;
  • působí afrodiziakálně na muže.

Víte, že:

  • ve středověku tužebník lidé pohazovali po domě k odpuzování vší a blech?
  • britská královna Alžběta I. vyžadovala, aby byl tužebník rozprostřen po jejích obytných prostorách kvůli příjemné vůni?
  • se tužebník používá jako přísada při vaření piva? Obzvláště oblíben je ve Skandinávii.
  • v Rusku se jím léčí osoby pokousané psem?

Osvědčený recept:

Močopudný čaj

Nadrobno nasekané kvítky tužebníku
Horká voda
Med

Květy sbíráme někdy kolem letního slunovratu. Je třeba nasbírat je dříve, než spodní květy odkvetou, a to během suchého počasí.

Nadrobno nasekané květy spaříme horkou vodou a necháme je louhovat asi půl minuty. Poté scedíme a pomalu vypijeme. Denně si uvaříme dva až tři šálky.

Zdroje:

https://bylinkovyraj.net/tuzebnik-jilmovy/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_acetylsalicylov%C3%A1
https://mudr-alena-hamplova.cz/tuzebnik-jilmovy-lucni-kralovna/