Proč Darwinovi nebylo dobře? Tajemství a fígle na cestovní nevolnost

S cestovní nevolností jste se určitě již setkali, a to pravděpodobně na vlastní kůži. Jde o kinetózu, tedy nemoc z pohybu. Název kinetóza pochází z řeckého slova kinesis, tedy pohyb. Doslova jde o „poruchu vyvolanou pohybem“. Vzniká ve chvíli, kdy mozek dostává protichůdné informace o poloze a pohybu těla. Zrak například zaznamenává pohyb vpřed, zatímco jiné smyslové systémy mohou vysílat odlišné signály. Klíčovou roli přitom hraje také rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu. Nevadí, že tělo je v podstatě v klidovém stavu, mozek intuitivně hledá prostředky, jak udržet rovnováhu, což dráždí nervovou soustavu. A to vede k nevolnosti.

Dnes si kinetózu spojujeme hlavně s cestováním autem, autobusem nebo vlakem, ale objevuje se i na kolotočích či jiných atrakcích v zábavních parcích. Před nástupem moderní dopravy však lidé pociťovali její projevy především na moři. Mořská nemoc je totiž také podkategorií kinetózy. Na tomto místě můžeme zmínit, že cestovní nevolností trpěli takoví velikáni, jako Charles Darwin, britský admirál Horatio Nelson nebo první mořeplavec, který obeplul Austrálii - Matthew Flinders. Tito muži, které si představujeme jako neohrožené mořské vlky, ve skutečnosti často sváděli urputný boj s vlastním žaludkem.

O Darwinovi to platí na sto procent, protože jeho deníky a dopisy z období, kdy přírodovědec cestoval na slavné lodi HMS Beagle na Galapágy, nejsou v podstatě o ničem jiném než o jeho zdravotních trablích. Jeho cesty rozbouřeným mořem přitom trvaly dlouhých pět let. Až vás příště přepadne nevolnost v autě, vzpomeňte si, co musel zakusit Darwin...

Podrobný popis vzniku kinetózy

Jak je ale možné, že evolučně tak dokonalý orgán, jakým je lidský mozek, při obyčejné jízdě autem selže? Klíčem je takzvaný senzorický konflikt. V běžném životě fungují naše smysly v dokonalé harmonii: oči, rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu (registrující úhlové a lineární zrychlení) a receptory ve svalech a kloubech (propriocepce) posílají do mozku shodné signály.

Při pasivním pohybu se však tato harmonie hroutí. Když sedíte v podpalubí lodi nebo si na zadním sedadle auta čtete knihu, vaše oči hlásí mozku: „Sedíme v klidu, nehybně.“ Jenže vnitřní ucho registruje otřesy, zatáčení a stoupání a křičí: „Pohybujeme se!“

Tento informační chaos dokáže mozek pořádně zaskočit. Podle jedné z teorií si stav způsobený rozporem mezi zrakem a rovnovážným ústrojím vyloží jako příznak otravy. Proto aktivuje mechanismy, které mají tělo zbavit domnělého jedu, včetně nevolnosti a zvracení. Jiné vysvětlení vychází z takzvané nystagmické hypotézy. Ta předpokládá, že opakované reflexní pohyby očí při sledování pohybu dráždí bloudivý nerv, a tím přispívají ke vzniku žaludeční nevolnosti.

Projevy kinetózy a jak dlouho trvá

Kinetóza se málokdy přihlásí o slovo hned divokým zvracením. Její nástup bývá plíživý a nenápadný: začíná zíváním, apatií, nevysvětlitelnou únavou a ztrátou ostražitosti. Člověk se zkrátka začne cítit „pod psa“.

Následně se přidává studený pot, bledost, nadměrné slzení či slinění, bolest hlavy a „žaludek jako na vodě“ - a nejspíš nejde o náhodu, že právě tento český obrat připomíná pocity, které po staletí lidé zažívali při mořské nemoci. Pokud provokující pohyb neustane, nastupuje samotné zvracení. To však na rozdíl od běžné žaludeční nevolnosti nepřináší žádnou úlevu – postižený může zvracet opakovaně a cítit se stále vyčerpanější.

Dobrou zprávou je, že kinetóza není trvalá nemoc. Jakmile se pohyb zastaví nebo z lodi vystoupíte na pevnou zem, příznaky obvykle zcela odezní do 24 hodin. Výjimečně se u námořníků po dlouhé plavbě objevuje opačný problém – tzv. syndrom vystoupení na břeh, kdy se jim země pod nohama ještě několik dní houpe, protože si mozek navykl na neustálý pohyb.

Kdo je nejvíce ohrožený a kdo je imunní

Náchylnost k cestovní nevolnosti je u každého z nás ovlivněna v genetikou – rozsáhlé studie odhalily stovky genových variant souvisejících s vývojem ucha a rovnováhy, které určují, jak moc budeme trpět.

• Kdo je nejvíce ohrožený? Tradičně jsou k nevolnostem náchylnější ženy a děti ve věku od 6 do 12 let. Svou roli hraje i psychika – lidé s introvertní povahou a ti, kteří jsou silně závislí na zrakových vjemech z okolí, onemocní snáze.
• Kdo je naopak odolnější? Vzácně se kinetóza vyskytuje u dětí mladších dvou let, které ještě nemají plně dovyvinuté rovnovážné ústrojí. Podobně jsou na tom starší lidé, u nichž citlivost těchto center přirozeně klesá. Za imunní jsou považováni lidé s oboustranným poškozením vestibulárního aparátu vnitřního ucha – ti by pravděpodobně nedostali mořskou nemoc ani v té největší bouři.
• Zajímavost z vesmíru: Zatímco na Zemi trpí kinetózou statisticky více žen než mužů, ve vesmíru při stavu beztíže se tyto rozdíly stírají. „Kosmickou nemocí“ trpí astronauti bez ohledu na pohlaví.

Dobrou zprávou je, že jsou popisovány případy, kdy se mozek dokáže po čase přizpůsobit. Námořníci, piloti nebo astronauti často po několika dnech pociťují výrazné zlepšení, protože se jejich nervová soustava na nové podmínky adaptuje.

Prevence a léčba

Nejlepším způsobem, jak s kinetózou bojovat, je nenechat ji vůbec propuknout. Jakmile se totiž rozjede, léky už zabírají jen stěží.

Před cestou se vyhněte těžkým, tučným a aromatickým jídlům, stejně jako kávě, alkoholu a cigaretám (které žaludek ještě více dráždí). Naopak nenechávejte žaludek úplně prázdný – lehký toast nebo sušenka půl hodiny před startem mohou riziko snížit.

• V autě či autobuse: Sedejte si vždy dopředu, dívejte se ve směru jízdy a fixujte pohledem horizont. Vyhněte se čtení nebo sledování mobilního telefonu.
• Na lodi: Zdržujte se uprostřed plavidla (kde jsou náklony nejmenší) a na čerstvém vzduchu.
• Poloha na zádech: Pokud je vám opravdu zle, lehněte si na záda s obličejem nahoru. Tato poloha mění osy působení sil. Zejména stabilní poloha hlavy omezuje množství smyslových podnětů, které mozek musí zpracovávat, a může zmírnit nepříjemné příznaky.

Pokud dáváte přednost užívání konkrétních produktů, existuje několik možností, jak projevy kinetózy zmírnit. Začneme u těch přírodních. Mezi tradičně doporučované přírodní pomocníky patří zázvor. Řada studií naznačuje, že může u některých lidí snižovat nevolnost a zlepšovat komfort během cestování. Užívat se může čerstvý, kandovaný, ve formě kapslí, čaje, zázvorových bonbonů nebo lízátek.

Zkoumán byl také vitamín C, který může podle některých studií ovlivňovat hladinu histaminu. Důkazy o jeho vlivu na kinetózy jsou však ve srovnání se zázvorem nebo běžně používanými léky méně přesvědčivé.

V lékárnách jsou k dispozici i léky o jejichž účincích a vhodnosti se můžete poradit se svým lékařem nebo lékárníkem. Tyto přípravky tlumí signály podílející se na vzniku kinetózy a bývají nejúčinnější, pokud se užijí ještě před začátkem cesty. Jejich nejčastějšími nežádoucími účinky jsou ospalost, únava, sucho v ústech a zpomalené reakce. Proto by tyto léky neměli užívat řidiči. Pravdou však je, že řidiči trpí kinetózou výrazně méně často než spolujezdci. Mozek řidiče totiž předem ví, jaký pohyb bude následovat, protože jej sám aktivně řídí. Očekávané změny směru, zrychlení nebo brzdění proto dokáže lépe zpracovat.

Trénink mozku pomáhá

Dobrou zprávou je, že odolnost vůči kinetóze lze do jisté míry trénovat. Pomáhají vytrvalostní sporty, balanční cvičení, nebo speciální 15minutová vizuálně-prostorová cvičení (např. skládání origami či hledání skrytých objektů v puzzle), která mozek otužují.

Některé zdroje zmiňují jako účinnou metodu proti cestovním nemocem akupresuru nebo akupunkturu vycházející z tradiční čínské medicíny. Zajímavým pomocníkem jsou také speciální brýle s tekutinou v obroučkách, které před očima vytvářejí umělý horizont. U některých cestujících by mohly alespoň částečně zmírnit potíže.

Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/travel/article/motion-sickness-seasickness-prevention-wristbands-glasses

https://www.researchgate.net/publication/299839813_Kinetosis_All_you_need_to_know

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6241144/