Žloutenka – jaké jsou její typy, a jak je to s příznaky a přenosem?

Věděli jste, že typů žloutenky existuje hned sedm? Nebo že prevalence v české populaci je zhruba 2,5 %? Anebo že se dvě dávky vakcíny proti virové hepatitidě A opravdu vyplatí, protože poskytují dlouhodobou až doživotní imunitu?

Žloutenka je jedno z nejznámějších virových onemocnění, přesto má veřejnost stále jen matné povědomí o její povaze. Proto vznikl tento článek, který si klade za cíl hlavně představit jednotlivé typy žloutenky a poskytnout základní fakta.

Za zmínku stojí pět ze sedmi typů žloutenky

V úvodu jsme řekli, že typů žloutenky neboli zánětlivého onemocnění jater je celkem sedm. Ovšem o tolika různých nemocích mluvit nebudeme. Významné jsou především typy A, B a C. Typ E se v Česku vyskytuje také, i když spíše okrajově, protože ji z rozvojového světa ojediněle přivezou cestovatelé. Typ D je v naší zemi naprostá rarita. O těchto variantách budeme mluvit v našem přehledu, zbylé typy F a G necháme stranou zcela. Virus hepatitidy F je spíše předmětem akademických debat lékařských expertů, nikdy nebyla potvrzena zpráva o tom, že by někdo tímto případem hepatitidy onemocněl. Sedmý typ, který se od ostatních liší nepravidelným označením (nikoli G, ale GB virus C) se šíří krví a sexuálním kontaktem. Je to ale rovněž rarita.

Žloutenka typu A 

Ve světě je virová hepatitida typu A nejvíce rozšířená v rozvojových zemích – od zemí střední Ameriky přes prakticky celé území Afriky až po větší část Asie. Česko také nepatří mezi světové premianty, je hodnocené jako oblast se středním rizikem. Každý rok lékaři evidují několik stovek případů. Statistikami často zamíchají lokální epidemie, jedna z nich řádila v Praze na přelomu let 2025 a 2026.

K přenosu dochází různými způsoby, nejčastěji je to znečištěnýma rukama od osoby k osobě nebo nepřímo vodou nebo kontaminovanými potravinami. Lékaři zvláště varují před konzumací tepelně neupravených jídel v prostředí s nedostatečným hygienickým zázemím.

Inkubační doba trvá obvykle 15 až 40 dní. Pacient nejdříve pociťuje příznaky podobné chřipce. Má zvýšenou teplotu, nevolnost, bolest kloubů, hlavy a břicha. Objeví se i kožní a nervové projevy a může dojít i k příznakům, podle kterých je nemoc pojmenována – nažloutlého odstínu nabývá kůže či oční bělma. Zajímavé je, že u dětí často nemoc proběhne bez příznaků. Ty jsou pak rizikové pro šíření onemocnění.

Žloutenka typu A je nepříjemná choroba, ale nepřechází do chronicity a nemá trvalé následky. Jako ochrana se doporučuje dodržování osobní hygieny a konzumace kvalitní vody a potravin. Samozřejmě nejúčinnější způsob je očkování proti virové hepatitidě typu A.

Žloutenka typu B

Zatímco v Česku je díky plošnému očkování výskyt nízký, v oblastech jihovýchodní Asie nebo Afriky jde o masivní epidemii. Například v Indonésii či Hongkongu s virem žije až 5–8 % populace.

K přenosu dochází kontaktem s infikovanou krví nebo tělesnými tekutinami (sliny, sperma, mateřské mléko). Často se šíří nechráněným sexem, sdílením injekčních jehel, ale i běžnými předměty, jako jsou holicí strojky či zubní kartáčky.

Velkým rizikem je přenos z matky na dítě během porodu, který bez léčby vede k chronicitě až v 90 % případů. Chronicita (jíž se tento typ liší od typu A) je spojená s jaterní cirhózou, někdy bohužel i rakovinou.

Inkubační doba je delší, průměrně 75 dní, ale může se protáhnout až na půl roku. Příznaky jsou podobné typu A (únava, nevolnost, tmavá moč). Zajímavý průběh zažijí kuřáci, protože ti najednou pocítí odpor k cigaretám.

Bolesti kloubů a svalů jsou zde výraznější. Léčba spočívá v podávání antivirotik, která virus sice zcela nevyhladí, ale udrží ho pod kontrolou.

Už zmíněné očkování se v Česku provádí coby součást hexavakcíny.

Žloutenka typu C

Hepatitida typu C je často označována za „tichého zabijáka“. Je to proto, že v časné fázi až 80 % nakažených nepociťuje žádné příznaky. Ve světě i u nás postihuje především lidi, kteří přišli do kontaktu s infikovanou krví – dříve (před rokem 1992) to bylo často při transfuzích, dnes jsou nejrizikovější skupinou uživatelé drog sdílející jehly nebo lidé s amatérským tetováním.

Virus se přenáší výhradně krví. Inkubační doba trvá 6 až 9 týdnů. Pokud se symptomy objeví, bývají nespecifické: chronická únava, deprese, poruchy soustředění nebo mírné bolesti pod žebry. Podle těchto příznaků je patrné, že tato žloutenka se chová zcela jinak než oba předchozí typy. Ani se neobjevuje zežloutnutí kůže. Kvůli tomu mnoho lidí o své nemoci vůbec nemusí vědět, dokonce po celé desítky let.

Okamžikem prozření pak bývá, když lékaři zjistí, že má dotyčný zcela poškozená játra…

Dobrou zprávou však je, že medicína udělala obrovský skok. Dnes existují přímo působící antivirotika. která dokážou pacienta zcela vyléčit během 8 až 12 týdnů pouhým polykáním tablet. Očkování v tuto chvíli neexistuje.

Žloutenka typu D

Tento typ je mezi viry jakýmsi „parazitem“. Virus hepatitidy D je neúplný a k tomu, aby mohl napadnout jaterní buňky a množit se, nezbytně potřebuje přítomnost viru typu B.

Přenos tedy probíhá stejně jako u typu B – tedy krví a tělesnými tekutinami. Pokud se člověk nakazí oběma viry současně, nebo pokud se „déčko“ přidá k již existující chronické hepatitidě B, bývá průběh nemoci velmi těžký. Příznaky zahrnují intenzivní bolesti břicha, extrémní únavu a rychlý nástup žloutenky. Průběh nemoci často vede k rychlému poškození jaterní tkáně. Specifická léčba je omezená a komplikovaná. Existuje však jedna zásadní prevence: protože typ D nemůže existovat bez typu B, očkování proti žloutence typu B vás automaticky chrání i před typem D.

Obavy ale nejsou, aspoň v Česku, na místě. Nemoc je zde naprostou raritou.

Žloutenka typu E

Hepatitida typu E je v mnohém podobná typu A – šíří se totiž tzv. fekálně-orální cestou, tedy kontaminovanou vodou a potravinami. Je rozšířená ve světě hlavně v oblastech s rozvojovou infrastrukturou a záplavami. U nás se však v posledních letech objevuje i přenos skrze nedostatečně tepelně upravené vepřové maso nebo vnitřnosti (zejména játra).

Inkubační doba se pohybuje mezi 2 až 10 týdny. K prvním příznakům se řadí mírná horečka a nevolnost. Většina zdravých dospělých se z nemoci zotaví sama bez následků během několika týdnů. Existuje ale jedna skupina, pro kterou je „éčko“ extrémně nebezpečné: těhotné ženy, zejména ve třetím trimestru. U nich může nemoc způsobit selhání jater s úmrtností až 25 %.

Ohroženi jsou také lidé s již nemocnými játry nebo oslabenou imunitou.

Léčba je většinou podpůrná (klid, tekutiny), v chronických případech u oslabených pacientů se nasazují antivirotika. Očkování v Evropě zatím není běžně dostupné, proto je hlavní obranou důkladná tepelná úprava masa a hygiena rukou.

Kdy jít k lékaři?

I když mnoho typů žloutenky probíhá zpočátku nenápadně (zejména typy B a C), existují varovné signály, u kterých byste měli zpozornět. Patří k nim změna barvy moči (zvláště jestli má barvu černého čaje nebo tmavého piva, nebo naopak zdali je nezvykle světlá, až šedobílá). Dále je zde změna barvy očních bělem a kůže, bolest v pravém nadbřišku a extrémní únava a nevolnost. Zarážející je také náhlý odpor k jídlu, nebo, v případě silných kuřáků, odpor k cigaretám.

Zdroje:

https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/hepatitis

https://www.hepatitis.gov.hk/english/what_is_hepatitis/hepatitis_b.html

https://www.webmd.com/hepatitis/ss/slideshow-hepatitis-overview

https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/hepatitis