Reveň lékařská
Název reveň bude povědomý málokomu. Když ale řekneme slovo rebarbora, určitě už budete doma. Rebarbora je produktem řapíků některých z druhů revení, kupříkladu reveni bulharské nebo reveni kadeřavé. Ale nás teď zajímá reveň lékařská (Rheum officinale), která pro kuchyňské účely pěstovaná není.
Stejně jako ostatní druhy revení i tato pochází z východní Asie, konkrétně z Číny. Jedním z regionů, které jsou považovány za domovinu reveni lékařské, je Hubei s hlavním městem Wuhan, které se rovněž zapsalo nesmazatelným písmem do dějin medicíny, ovšem v tomto případě šlo o příběh pochmurný.
Proto se raději vraťme zpět k rostlině. Latinský název Rheum vyplývá z řeckého rheón, rhé, rhá, což se zřejmě vyvinulo ze slova Volha. Právě přes Rusko se totiž bylina do Evropy před dávnými dobami dostala.
Bylina dorůstá až dva metry a jako jiné reveně kvete od května do července. Poznáte ji podle růžových až červených květů. Plodem jsou okřídlené nažky. Listy jsou velké, dlanitě laločnaté s dlouhými řapíky, které tvoří přízemní růžici. Kromě nich je nejcennější částí rostliny kořen. Ten se sbírá až po šestém roce, kdy už bývá hodně velký. Ačkoliv o rebarboře víme, že její období nastává na vrcholu jara, v případě reveni lékařské si můžete počkat. V létě lze nasbírat listy, v září nebo v říjnu je ideální doba vyhrabat kořen a usušit jej.
Pokud se chcete o Reveni lékařské dozvědět více, celý článek najdete zde
Přečtěte si ještě
Zdraví očí v digitální době
Bambus
Placebo efekt: Když mozek léčí tělo
Žloutenka – jaké jsou její typy, a jak je to s příznaky a přenosem?
Muira Puama neboli amazonská viagra
11. ledna 1922: první pacient s cukrovkou dostal inzulin
Fermentované potraviny a jejich vliv na imunitu a trávení
Řasa wakame
Zimní alergie – mýty a realita o alergenech v interiéru
Syndrom neklidných nohou
Slivoň africká
4. listopadu 1982 narozeno první dítě ze zkumavky v ČR
Mochna nátržník
Růžový říjen – měsíc boje proti rakovině prsu
10. října: Světový den duševního zdraví
Tajemství chuti umami
Kaštanovník setý
Zdraví močových cest: prevence, mýty a nejčastější chyby