Placebo efekt: Když mozek léčí tělo

Dnes zná slovo placebo každý, ale ještě před 50 lety to byl termín, který neopouštěl hranice lékařských skript a odborných časopisů. Není divu, že mnoho starších lidí nad slovem placebo (občas vyslovovaným anglicky plej-sí-bou) kroutí hlavou a považují jej za neologismus.

Ve skutečnosti placebo nemá původ v angličtině, ale v latině. A objevuje se už v Bibli.

V devátém verši 114. žalmu se dočteme: "Placebo Domino in regione vivorum." „Placebo“ znamená „Potěším“ a celý verš zní: „Potěším Hospodina v zemi živých.“

V té době se slovo placebo používalo v mnoha souvislostech. Například na pohřbech. Když se pozůstalá rodina rozloučila s nebožtíkem, poskytovala hostinu lidem, kteří se účastnili pohřbu. Kvůli bezplatnému jídlu se ho účastnili vzdálení příbuzní a někdy také lidé, kteří se za příbuzné pouze vydávali. Na pohřbech zpívali „placebo“, jen aby dostali jídlo.

Slavný Geoffrey Chaucer, autor Canterburských povídek, to ve svých textech kritizuje: "Jsou to pochlebníci, kaplané ďáblovi, kteří zpívají Placebo."

Tentýž autor stejným jménem pojmenoval ve své Kupcově povídce jednu z postav. Starý a chlípný rytíř Januarie touží po sexuálním potěšení s mladou ženou May a aby své touhy legitimizoval, uvažuje o sňatku. Před rozhodnutím se radí se dvěma přáteli – Placebem a Justiniem.

Zatímco Justinius je opatrný a Januariovi tento plán vymlouvá, Placebo starého muže nadšeně podporuje a maže mu med kolem úst – že je stále ještě plný sil a že May si nemůže přát nikoho lepšího.

Je vidět, že termín placebo, dávno předtím, než se přesunul do lékařské terminologie, měl i negativní konotace.

Šarlatáni s placebem versus pouštění žilou

Ke spojení s lékařskou vědou začalo docházet v 18. století. Nejdříve se tak označovali doktoři, kteří zásadně pacientům líčili dobré zprávy o jejich zdravotním stavu. Obvykle seriózní a dobře vypadající pánové, kteří přesně věděli, jakými slovy rozehrát ty správné struny, aby pacienti a jejich rodina (často platící veškeré účty) měli to nejlepší povědomí o probíhající léčbě.

Postupně se slovo "placebo" začalo používat k popisu samotných léčeb. Skotský zdravotník William Smellie patří mezi první, kteří toto slovo (roku 1752) zanesli do svých knih. Napsal: „bude vhodné předepsat nějaké neškodné Placemus (jinak placebo), aby si je dáma mohla čas od času vzít, oklamala tak čas a potěšila svou představivost“.

Opět důkaz, jaký zvuk toto slovo mělo. Bylo spojeno s podvody a šarlatány. Což je trochu složité, protože na druhé straně stáli nešarlatáni, skutečně "poctiví" lékaři, kteří pro změnu vše řešili pouštěním žilou. Z deště pod okap.

Traktory přinesly zvrat

Na konci 18. století si lékaři začali uvědomovat, že se velká pravda skrývá ještě v jiném biblickém citátu: věř a víra tvá tě uzdraví. Americký lékař Elisha Perkins vyvinul dvě kovové tyčinky, o nichž tvrdil, že odvádějí z těla patologickou „elektrickou“ tekutinu. Říkalo se jim "traktory". Perkins na ně získal lékařský patent vydaný podle Ústavy Spojených států a údajně si je zakoupil i George Washington.

V roce 1799 dorazily traktory do Británie a staly se mimo jiné součástí léčby v lázních v Bathu. Lékař John Haygarth, který se mimochodem proslavil díky svým výzkumům léčby neštovic, měl ale o této metodě své pochyby. Navrhl otestovat účinek traktorů. Vyvinul dřevěné tyčinky natřené tak, aby vypadaly stejně jako Perkinsovy kovové – ale protože byly ze dřeva, nemohly vést elektřinu. Ve studii s deseti pacienty (pět léčených pravými a pět falešnými traktory) fungovaly „placebové“ traktory stejně jako ty skutečné. Paradoxní ale je, že jak Perkinsovy, tak i Haygarthovy tyčinky fungovaly v podstatě dobře. Pacienti se uzdravovali.

A tak to pokračovalo. Objevily se studie s placebem využívající chlebové pilulky. Také u nich lékaři, kteří je podávali jako osvědčené léky, pozorovali, že se některým pacientům spontánně začíná zlepšovat zdravotní stav. Ne ale u všech. Někde placebo nepomohlo vůbec, jinde zaznamenalo počáteční úspěch, ale pak došlo k regresi. Stávaly se také případy, že pacient zlepšení jen předstíral, aby se zavděčil lékaři.

Slaná voda zachránila vojáka

A pak přišla druhá světová válka. Americký anesteziolog Henry Beecher tehdy na italské frontě čelil noční můře každého armádního lékaře – došly mu zásoby morfinu. Když měl operovat těžce raněného vojáka, jedna z odvážných sester mu píchla obyčejný fyziologický roztok (slanou vodu) a vojákovi namluvila, že jde o silné analgetikum. K Beecherovu úžasu voják nejenže nepropadl panice, ale skutečně přestal cítit nesnesitelnou bolest a operaci přežil bez šoku.

Tato zkušenost Beechera fascinovala natolik, že v roce 1955 publikoval v odborném časopise JAMA přelomovou studii s názvem The Powerful Placebo. Analyzoval v ní patnáct klinických studií a dospěl k závěru, že u 35 % pacientů došlo k výraznému zlepšení stavu jen díky víře v účinnost léčby. I když moderní věda později jeho čísla korigovala, Beecherovi se podařil zásadní krok. Definitivně prolomil pochybnou pověst placeba a seriózní lékařská debata mohla pokračovat.

Chemie v našem mozku

Možná si říkáte, že je to všechno jen „v hlavě“, ale věda dnes jasně říká: je to i v těle. Placebo efekt není žádné ezoterické kouzlo, ale komplexní neurobiologická reakce. Když věříme, že dostáváme lék, náš mozek začne fungovat jako špičková chemická laboratoř. Aktivuje oblasti spojené s náladou a emocemi a začne do krevního oběhu pumpovat endorfiny (přirozené tlumiče bolesti) a dopamin (hormon odměny).

Nejsilnějším důkazem je test s látkou naloxon. Pokud člověku zabere placebo na bolest a vy mu pak tajně podáte naloxon – což je látka, která blokuje účinky opioidů – bolest se okamžitě vrátí. Proč? Protože naloxon „vypnul“ ty přírodní léky, které si mozek sám vyrobil. Tělo prostě dostalo příkaz se uzdravit a poslechlo.

Svoji roli hraje i samotný rituál léčby. Bílé pláště, vůně nemocnice, tikot hodin v čekárně nebo akt polknutí pilulky – to vše jsou pro náš mozek signály, že pomoc je nablízku. Vědci dokonce zjistili, že dvě placebo pilulky fungují lépe než jedna a že drahé placebo (v luxusním balení) vyvolává silnější reakci než to levné.

Když se operuje „naoko“

Vrcholem placebo efektu je tzv. placebo chirurgie. Zní to neuvěřitelně, ale existují studie, kde pacienti podstoupili kompletní chirurgické „představení“. Příkladem za všechny je studie Bruce Moseleyho z roku 2002. Polovině pacientů s těžce bolavými koleny provedl reálnou operaci, druhé polovině udělal jen řezy do kůže, pustil zvuk nástrojů a pak rány zašil, aniž by se vnitřku kolene dotkl. Výsledek? Ti „operovaní naoko“ cítili stejnou úlevu a chodili stejně dobře jako ti skutečně operovaní. Právě tyto studie donutily lékaře přemýšlet, kolik zákroků v historii fungovalo jen díky očekávání pacienta.

„Poctivé“ vs. falešné placebo: Musí náš lékař lhát?

Dlouho se věřilo, že placebo funguje jen tehdy, když jsme oklamáni. Moderní medicína roku 2026 ale stále častěji využívá tzv. „open-label“ placebo (poctivé placebo). Pacientovi se narovinu řekne: „Tahle pilulka neobsahuje žádnou účinnou látku, je to jen cukr. Ale víme, že samotný akt jejího užívání aktivuje léčivé procesy ve vašem těle.“

Dokonce i toto funguje. Náš mozek je jako arachnofobik, který se bojí pavouka, i když ví, že je gumový. Podmíněný reflex je silnější než vědomí. Takže i takové léky mohou zabrat a lékařům odpadá etické dilema, protože nemusí pacientům lhát.

Pořád platí, že placebo není všemocné. Nevyléčí vám zlomenou nohu ani nezmenší nádor. Ale u symptomů, které řídí mozek – jako je bolest, únava, nevolnost nebo stresová nespavost – je to neuvěřitelně mocný spojenec. Ukazuje nám, že vztah mezi lékařem a pacientem, empatie a naše vlastní vnitřní nastavení jsou často stejně důležité jako chemický vzorec v tabletce. Někdy se ten největší doktor zkrátka ukrývá v naší mysli.

Zdroje:

https://theconversation.com/the-fascinating-story-of-placebos-and-why-doctors-should-use-them-more-often-149945

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK513296/

https://www.health.harvard.edu/newsletter_article/the-power-of-the-placebo-effect

https://www.psychosom.cz/psychosom/vydani-4-2016/143-3-clanek-vydani-4-2016