Kostival

Latinsky se tato rostlinka jmenuje Symphytum officinale, což vychází z řeckého slova symphyó, neboli srůstat. Německy se jmenuje „Beinwell“, což doslova znamená "dobře s nohou". Anglicky se jmenuje „Comfrey“ - toto pojmenování pochází ze slova ze staré francouzštiny "confirie" - léčit, srůstat. A konečně, česky se jmenuje kostival, řídce také kostihoj.

Je vidět, že všechny národy mluvící těmito jazyky došly ke stejnému závěru. Rostlinu pojmenovali podle toho, co dokáže. A co dokáže, to ví každý, kdo se setkal se zázrakem zvaným kostivalová mast.

Kostival lékařský je rostlina z čeledi brutnákovitých. Dokáže dorůst výšky 100 i 120 cm, takže to není žádný drobný kvítek. Má přímou lodyhu, ve vrchních partiích je větvená.  Celá rostlina je dužnatá a drsně chlupatá. Největší pozornost (nejen lidí, ale také včelek) poutají její růžově-fialové květy. Roste u potoků a rybníků, případně na podmáčených loukách.

Z rostliny sbíráme především kořen. Právě v něm je nejvíce přítomen alantoin, látka, která má při zevním použití hojivé účinky na kosti, šlachy, svaly a vazy. Pro tyto cenné vlastnosti je už po staletí hojně využíván v léčitelství, ale také v kosmetologii.

Z kostivalu vyrábíme mastičky, účinné látky proto využíváme zevně. Vnitřní použití nedoporučujeme, kostival má prokázanou toxicitu. Přesto například v USA najdeme v obchodních sítích kostivalové přípravky určené pro vnitřní použití.

Kořen se sbírá od května do července.

Pokud se chcete o Kostivalu dozvědět více, celý článek najdete zde