Historie léčby a diagnostiky celiakie až po současnost

Celiakie je chronická choroba, která je způsobena nesnášenlivostí vůči glutenu čili lepku. Bývá zaměňována s alergií, ovšem nejde o tentýž problém. Alergie se projevuje okamžitě svými typickými příznaky (svědění v ústech, bolest v krku, zvracení). Zato celiakie se ozývá až po několika hodinách, ba i dnech od pozření potraviny. Proto je tak těžké rozpoznat, že celiakií trpíme. Podle Českého institutu klinické a experimentální medicíny trpí celiakií každý pátý z tisíce obyvatel, ale jen 15 % o onemocnění ví. A proto byla také celiakie dlouho oříškem i pro lékaře. Dnešní článek věnujeme právě historii léčby a diagnostiky.

Mezi lovci a sběrači asi celiakové nebyli

Bylo by chybou domnívat se, že celiakie je nemocí moderní doby. Je pravda, že počet pacientů v posledních desítkách let roste raketovou rychlostí – za to může změna stravovacích návyků, vysoké hygienické standardy a také zlepšující se lékařská péče a celkové povědomí. O celiakii se dnes ví, že může propuknout v jakémkoli věku. Stane-li se, že jedinec trpí dlouhodobými bolestmi břicha, okolí jej upozorní, že by to mohla být právě celiakie.

Ale nemoc provází lidské pokolení už mnohem déle. Ve skutečnosti její kořeny hledejme už v době zemědělské revoluce, před 8 až 10 tisíci let. Z pohledu člověka 21. století se tato udála dávno, ale z hlediska dlouhodobého vývoje člověka jako druhu je to, jako by to bylo včera. Lidé vyměnili osvědčený systém lovců a sběračů za usedlý život pěstitele obilnin a luštěnin. Zažívací trakt na to nebyl připraven a při pohledu na počet celiaků mezi námi lze říci, že si naše zažívání nezvyklo dodnes.

Co způsobila specializace na jeden druh potraviny

Panuje všeobecné přesvědčení, že lidé za doby lovců a sběračů žili nezdravě a brzy umírali. Tento mýtus vyvrací Yuval Noah Harari ve své slavné knize Sapiens: „Sběrem se většinou dá získat velmi kvalitní a vyvážená strava. Nemělo by to překvapit, vždyť jídelníček našich předků se po stovky tisíc let zakládal právě na volně rostoucích plodinách a lidské tělo se tomu přizpůsobilo.“

Harari zdůrazňuje, že pralidé se hodně často dožívali v plném zdraví 60 i 80 let. Průměrná délka života byla sice jen 40 let, ale výrazně ji snižovala dětská úmrtnost. „Důchodci“ v řadách pralidí mohli být docela čilí staříci. „Měli rozmanitý jídelníček a zaručený přísun všeho potřebného. Zemědělci na rozdíl od lovců měli velmi omezenou a nevyváženou stravu. Až donedávna se lidé často živili jedinou základní plodinou – pšenicí, bramborami nebo rýží, takže jim chyběly některé vitaminy, minerály nebo jiné živiny,“ pokračuje Harari.

Nedostatek vitaminů nebo minerálů nijak nesouvisí s celiakií. Harari ale nastiňuje, že skutečnost, že se lidé rozhodli pro existenční závislost jen na jedné nebo několika plodinách, s sebou přináší řadu problémů. A asi není náhodou, že celiakie je na světě nejrozšířenější v oblasti Evropy a Blízkého Východu, tedy v regionech, kde je už po několik tisíc let zemědělskou plodinou číslo jedna pšenice.

Utrpení ve střevech

Jako první celiakii popisuje řecký lékař Aretaios z Kappadokie, žijící v 2. století našeho letopočtu. Z příznaků pacientů uvádí průjmy, ztrátu váhy a bledost, pravděpodobně způsobené špatnou reakcí na potravu. Onemocnění nazývá slovem „koiliakos“. Lze to přeložit jako „utrpení ve střevech“, z čehož je patrné, že řecký lékař, kromě jiného první, kdo popsal příznaky cukrovky, byl na správné stopě.

Doba středověku se projevovala neochotou těžit z vědomostí řeckých učenců, proto byl další posun ve výzkumu na dlouho pozastaven. O celiakii se dlouho neobjevuje žádný spis. Mlčení proráží až anglický lékař a pediatr Samuel Jones Gee. „Existuje určitý druh chronické poruchy trávení, se kterou se setkáváme u osob všech věkových kategorií, ale obzvláště postihuje děti ve věku od jednoho do pěti let,“ píše Gee v roce 1888. „K příznakům patří vodnatost, bolesti břicha, zvláštně zapáchající stolice.“

Nemocným Gee doporučuje dietu. Nad tou, kterou ordinoval svým pacientům, by ale dnes lékaři lomili rukama – nejíst rýži, kukuřici nebo zeleninu a stravovat se opečenými plátky chleba.

Revoluční banánová dieta

Další generace lékařů se snažila najít vhodnou dietu. Většinou bez úspěchu, teprve americký pediatr Sidney V. Haas přichází s účinnou banánovou dietou. Tento postup byl šťastným řešením a Haas takto úspěšně léčil přes 600 pacientů. Paradoxní je, že sám lékař až do své smrti roku 1964 zatvrzele odmítal, že u celiakie je škodlivou látkou lepek. Trval na tom, že pacientům ubližuje škrob.

Blíže pravdě se dostal Holanďan Willem Karel Dicke, Haasův současník. Ten ve 40. letech přichází se zjištěním, že nedostatek potravin z pšeničné mouky nemocným dětem prospívá. Jednalo se o období 2. světové války, kdy chleba byl nedostatkovým zbožím. Po válce tak paradoxně dochází k dalšímu růstu počtu pacientů s celiakií.

Dalším velkým objevem byla v roce 1957 kapsle Crosby-Kugler, nazvaná podle jejího vynálezce, amerického armádního lékaře Williama Holmese Crosbyho Jr. Kapsle jsou připojeny k dlouhé trubce a aplikují se ústy pacientů. Jakmile dosáhne kapsle k požadované části střeva, sací mechanismus nasaje sliznici a ta je pak malým pružinovým nožem odříznuta. Vzorek tkáně se po vytažení získává přímo z kapsle. Toto zařízení bylo využíváno celou řadu let, než došlo k rozšířenému používání endoskopů s optickými vlákny.

Účinný lék stále chybí

Výzkum pokračuje i dnes. Celiakie je nadále velkou výzvou lékařské vědy. Aktuálně totiž stále chybí lék, který by pacientům pomohl potlačit příznaky choroby po pozření potraviny s lepkem.

Zdroje:

Harari, Yuval Noah Rok: 2018. ISBN: 9788073355692. OKCZID: 128016444. Citace (dle ČSN ISO 690): HARARI, Yuval N. Sapiens: stručné dějiny lidstva.
https://www.researchgate.net/figure/Worldwide-prevalence-of-Coeliac-disease-expressed-as-percentage-prevalence-of-elevated_fig3_239940977
https://en.wikipedia.org/wiki/Aretaeus_of_Cappadocia
https://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_Gee
https://en.wikipedia.org/wiki/Sidney_V._Haas
https://en.wikipedia.org/wiki/Willem_Karel_Dicke
https://www.celita.cz/historie-celiakie
https://bezlepek.cz/2016/12/historie-diagnostiky-a-lecby-celiakie/