Blahovičník

Je to jedna z mála rostlin, u níž zná česká veřejnost více její latinský název než ten český. Termín blahovičník totiž není používaný tak často jako eukalyptus, který si každý spojí s domorodými Austrálci a s koalami, které spásají jeho listy. A fanoušci fotbalového klubu Bohemians po vyslovení slova eucalyptus ihned pomyslí na tradiční cucavé bonbony s klokanem na logu.

Blahovičník roste samozřejmě v Austrálii, ale tato rostlina z čeledi myrtovitých je zabydlená také na Nové Guineji a ostrovech jihovýchodní Asie. Je to jeden z důkazů, že Austrálie není z ekologického hlediska zcela izolovaná, že vlivem společné geologické a evoluční minulosti tvoří jednu biogeografickou oblast právě s Novou Guineou a indonéskými ostrovy.

Blahovičník je stálezelený strom s jednoduchými vstřícnými nebo střídavými listy. Dorůstá až do výšky 60 metrů, ale také je možné ho pěstovat v květináči a udržovat v menší velikosti. Je skutečně adaptabilní, dokáže růst v pouštních oblastech, v horách i v tropickém deštném lese. Přitom ale není invazivním druhem, takže to není ten typ rostliny, která by se rozmnožila na určitém biotopu a vytlačila ostatní druhy.

Díky těmto vlastnostem se stal symbolem vitality a odolnosti. Tu odolnost, kterou blahovičník má, je schopen předat i člověku. Eukalyptové silice mají protizánětlivé a antimikrobiální účinky, což dobře věděli i domorodí Austrálci. Eukalyptus si pak našel cestu i do lidové medicíny jiných krajů.

V tradiční medicíně se využívaly buď čerstvé nebo sušené lístky. Ty se sbírají tehdy kdy jsou „zralé“, což poznáme podle toho, že jsou tmavé a silné. Stává se tak v letních měsících.

Pokud se chcete o Blahovičníku dozvědět více, celý článek najdete zde