11. ledna 1922: první pacient s cukrovkou dostal inzulin

Diabetes známe v dnešní době jako velmi nepříjemnou nemoc. Obvykle nepřichází jako solitér, ale pojí se s ní další zdravotní komplikace – potíže s cévami, onemocnění ledvin, očí i nervů. Je to stále vážné téma, ale nikdo už v dnešní době nebere diabetes jako tragédii. Před 100 lety tomu ale bylo jinak. Mít diabetes představovalo prakticky jistou smrt. Vše se změnilo 11. ledna 1922.

Jak se léčila cukrovka dříve

Diabetes je chronické onemocnění, ke kterému dochází, když je hladina cukru v krvi člověka příliš vysoká. To věděli i lékaři před rokem 1922, tušili také, že problém tkví ve slinivce břišní, ale řešení bohužel neznali.

Kvůli jasné souvislosti mezi cukrovkou a obezitou lékaři proto předepisovali drastické diety. Pacienti byli nuceni držet hladovky nebo přijímat extrémně nízké množství kalorií, složené převážně z tuků a bílkovin. Sacharidy byly tabu.

Nemůžeme říct, že by tato metoda byla zcela neefektivní. Dokázala leckdy život prodloužit o několik měsíců, někdy i rok. Jenže takové prodloužení života pacientům snad ani nestálo za to. Cukrovkáři trpěli strašnými bolestmi a smrti se nakonec stejně neubránili. Přišla ale spíše v důsledku hladu a celkového vyčerpání.

Takto svět opustili v relativně mladém věku geniální ruský šachista Michail Ivanovič Čigorin, baletní mistr Sergej Ďagilev nebo kandidát na prezidenta USA Winfield Hancock. Diabetu podlehli také slavní vynálezci Alexander Graham Bell a Thomas Alva Edison.

Nápad na léčbu dostal chirurg Banting ve snu

Počátkem 20. let minulého století se spásný nápad zrodil v hlavě mladého chirurga Fredericka Bantinga. Vypráví se, že jej možné řešení diabetického problému napadlo uprostřed noci. Probudil se a načmáral svou hypotézu na kus papíru.

Podle tohoto kanadského doktora by možná šlo ze slinivky izolovat účinnou látku. Svůj nápad navrhl na univerzitě v Torontu a dostal zelenou pro zahájení výzkumu. K ruce dostal studenta Charlese Besta, který se specializoval na testování cukru v krvi. Pod záštitou profesora Johna Macleoda začali v létě 1921 experimentovat na psech. Později se k nim přidal biochemik James Collip, jehož role byla naprosto klíčová – dokázal surový extrakt připomínající nevzhledný hnědý kal vyčistit tak, aby byl bezpečný pro lidi. Látka byla připravená, nyní bylo nutné ještě najít vhodného kandidáta, kterému by mohla být vpravena.

První pacient: teprve čtrnáctiletý na smrt vyhublý chlapec

Na scéně se objevuje Leonard Thompson. V lednu 1922 mu bylo teprve 14 let. Vyrůstal v dělnické ulici v Torontu se svými rodiči, jedním bratrem a dvěma sestrami. Prý to bylo šťastné dítě, které milovalo fotbal a další sporty. Jenže život se Leonardovi obrátil naruby v jedenácti letech, kdy mu byla diagnostikována cukrovka.

Také jemu lékaři předepsali přísnou dietu. Ta měla pro chlapce ve vývinu drastický efekt. Ve 14 letech sice byl stále naživu a s cukrovkou se statečně pral, jenže také vážil pouhých 30 kg. Nakonec skončil v nemocnici a upadl do bezvědomí. Rodiče Harry a Florence zoufale se snažící synovi pomoci kývli na to, že Leonardovi bude podána nová, dosud netestovaná léčba.

11. ledna 1922 dostal Leonard svou první injekci inzulinu. Nebyl to úspěch. Nečistoty v extraktu vyvolaly alergickou reakci a nezdálo se, že by chlapec mohl být zachráněn. Vědci se ale nevzdali. Collip pracoval dnem i nocí na pročištění látky a 23. ledna dostal Leonard druhou injekci. Tentokrát to byla trefa. Hladina cukru v krvi klesla k normálu a chlapec, který byl jednou nohou v hrobě, náhle ožil.

Leonard nemocnici opustil po svých a lékaři mohli začít slavit. Nešťastnému chlapci nakonec osud stejně nevyměřil dlouhý život, Thompson v roce 1935 zemřel ve věku 26 let na zápal plic. Primát prvního člověka, jenž s pomocí inzulinu překonal diabetes, mu ale zůstává.

Vývoj po objevu a průmyslová výroba

Zpráva o inzulinu se rozšířila jako lavina. Banting a Macleod získali v roce 1923 Nobelovu cenu.

Banting a Macleod zjevně byli šlechetní muži. O tom svědčí nejen skutečnost, že se o prestižní ocenění rozdělili i s Bestem a Collipem, ale také to, že patent na inzulin prodali  univerzitě za symbolický 1 dolar. Banting prý prohlásil: „Inzulin nepatří mně, patří světu.“ Díky tomu mohla v říjnu 1923 začít masová průmyslová výroba, kterou odstartovala firma Eli Lilly. Brzy byl inzulin dostupný všude na světě.

O dalším průběhu výzkumů jen heslovitě:

• 1978: Došlo k zásadnímu průlomu, kdy byl vyroben první syntetický lidský inzulin pomocí geneticky upravených bakterií. Tím skončila éra závislosti na zvířecích slinivkách.
• Technologie: Dříve lékaři využívali klasické stříkačky. Ty postupně nahradila elegantní inzulinová pera a pumpy. Dnešní systémy, tzv. „umělé slinivky“, dokážou díky senzorům samy hlídat hladinu cukru a automaticky dávkovat inzulin.
• Hudba budoucnosti: Výzkum je nyní tak daleko, že se testují léky (např. Teplizumab), které umí nástup nemoci oddálit, a první pacienti již podstupují transplantace buněk, které díky genetickému inženýrství dokážou v těle přežít bez nutnosti brát léky na imunitu.

Inzulin není lékem, který by měl schopnost cukrovku definitivně vyléčit, přesto je to medicínský zázrak, který za posledních 100 let zachránil miliony životů. To, co začalo v jedné malé laboratoři v Torontu, dnes dává lidem s diabetem možnost žít plnohodnotný a dlouhý život.

Zdroje:

https://www.umassmed.edu/dcoe/diabetes-education/patient-resources/first-insulin-injection/

https://www.nobelprize.org/the-miracle-discovery-that-reversed-the-diabetes-death-sentence/

https://breakthrought1d.org.au/what-is-t1d/history-type-1-diabetes/