Velikonoční zvyky přináší štěstí i pevné zdraví po celý rok

Společně s Vánoci patří Velikonoce k nejkrásnějším a nejoblíbenějším církevním svátkům, jejichž oslavy si užívají i zarytí ateisté. Zejména pak pánové. S oslavami se pojí spousta zvyků a tradic, z nichž mnohé upadají v zapomnění. Pojďme si je připomenout. Začneme hezky popořádku.

 Oslavy církevních svátků Velikonoc trvají celý týden. Začínají Modrým pondělím, pokračují Šedivým úterým, Škaredou středou, Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Božím hodem nedělním a vrcholí Velikonočním pondělím. Každý jednotlivý den má speciální význam a vážou se k němu různé zvyky.

Velikonoce nejsou striktně křesťanským svátkem. V oslavách lze spatřit i hodně prastarých pohanských zvyků, které ve stejnou dobu oslavovaly příchod jara a nový život v podobě kvetoucí a oživlé přírody.

Půst – důkladná příprava na Velikonoce

Pokud bychom chtěli být opravdu důkladní, měli bychom správně držet 40 dní dlouhý půst, který začíná o Popeleční středě a vrcholí Svatým neboli také pašijovým týdnem. To samozřejmě neznamenalo být celých 40 dní o hladu, jíst se nesmělo maso s výjimkou ryb a zakázán byl také alkohol.

V postním období se jedla bezmasá jídla jako obilné kaše, vařené obiloviny, luštěniny včetně tzv. pučálky (naklíčený smažený hrách), brambory, houby, kvašené zelí, vejce i mléčně produkty a nechyběly první jarní bylinky. Po dlouhé a mrazivé zimě byl takový půst prospěšný a tělo očistil ode všeho špatného. S masem se to u obyčejných lidí nepřehánělo ani po Velikonocích. Na stole se objevilo zpravidla jednou týdně.

Pevné zdraví zajistí med a ranní koupel

Dnes už si většina z nás vybaví Velký pátek a Velikonočně pondělí. Oba dva dny jsou volné a v pondělí se ještě stále chodí s pomlázkou. Ty pravě Velikonoce však začínají již o týden dříve. O Modrém pondělí, Šedivém úterý a Škaredé středě se uklízelo. Vymetaly se pavučiny z koutů a vynášelo se smetí, aby se doma nedržely blechy. Ve středu se vymetaly saze z komínů. Proto se jí také často říká Sazometná.

Zelenému čtvrtku se říká zelený prostě proto, že se má jíst něco zeleného, abychom byli po zbytek roku zdraví. Začít by se však mělo osvěžující ranní koupelí ve studené vodě (případně ranní rose) a sladkou snídaní v podobě “jidášů”, což bylo pečivo z bílé mouky a medu stočené do spirály symbolizující oprátku, na které se oběsil Jidáš. Koupel i snídaně chrání před nemocemi, zmijím uštknutím a vosím či sršním píchnutím.

Ranní koupel taktéž ve studené vodě na Velký pátek dívkám a ženám údajně přinese krásu a zbaví je pih. Lidé věřili, že voda v potoku či řece má v tento den kouzelnou a léčivou sílu, ale jen do té doby, dokud se jí nedotknou první sluneční paprsky. O Velkém pátku se rovněž otvírají poklady ve skalách a horské prameny se mění ve víno.

Pomlázka předává mládí a krásu

O Bíle sobotě se uklízelo, peklo a vařilo. Na Boží hod muselo být vše perfektně připravené. To nejlepší v podobě Velikonočního pondělí přichází nakonec. Zatímco v pátek a sobotu křesťané oplakávají smrt Ježíše, v neděli a pondělí oslavují jeho zmrtvýchvstání. Co se v sobotu navařilo a napeklo, to se v následujících dvou dnech spořádalo.

Koledování, hodování a šlehání pomlázkou z mladých vrbových proutků mělo dívkám přinést zdraví, mládí a krásu, stejně jako polití studenou vodou. Vrbovým proutků byla totiž přisuzována životodárná síla a označení pomlázka vznikla od slova (po)omlazení. Na oplátku dívky chlapcům předávají malovaná vajíčka, která symbolizují zdraví, štěstí, prosperitu a samozřejmě i plodnost, život a vzkříšení.