Alergie
Tato donedávna podceňovaná nemoc se v posledních desetiletích dostala na přední příčky statistik výskytu dlouhodobých onemocnění. Podle šetření Českého zdravotního ústavu trpí některým typem alergie více než 18 % dospělých a dalších 6 % má astma.* U dětí se podíl alergiků pohybuje okolo 20 %, dalších 10 % trpí astmatem.**
S dispozicemi k tomuto onemocnění imunity se rodíme, záleží však na mnoha faktorech, zda a kdy se u nás alergie projeví. Vliv je přikládán znečištěnému životnímu prostředí (nejen zevnímu, ale i v domácnosti -např. čisticím prostředkům), stresu, nevhodnému stravování nebo přílišné opatrnosti rodičů, která vede k opožděnému kontaktu dětí s přirozenými alergeny a zdroji infekce. Vyvíjející se dětská imunita tak má nedostatek příležitostí naučit se zavčas správně vyrovnávat s cizorodými látkami. Pokud jsou rodiče alergici, pravděpodobnost rozvinutí alergie se u jejich dětí zvyšuje. Otázkou zůstává, zda je propuknutí alergie více dáno vlivem genetické dispozice nebo spíše přenášením návyků z rodičů na děti (výchova v rodině a kulturní vlivy určují způsob stravování, množství času v přirozeném prostředí, hygienické návyky…). Alergie jsou totiž z globálního hlediska „výsadou“ zemí s vyšší životní úrovní.
Co je alergická reakce?
Slovo alergie vzniklo z řeckého „allos energeiá”, což v překladu znamená „udělat jinak“. Alergická reakce je totiž nepřiměřená reakce imunitního systému na kontakt s alergenem. Za normálních okolností se náš imunitní systém neustále vyrovnává s impulzy z vnějšího prostředí. Těchto reakcí si zdravý člověk často ani nepovšimne, vše probíhá nepřetržitě, automaticky; jinak řečeno „normálně“. U alergiků je tomu jinak, jejich imunitní systém chybně vyhodnocuje kontakt s určitým alergenem a reaguje na jeho přítomnost jako na vysoce nebezpečnou látku. Alergikova imunita v určitých případech nepozná, co je škodlivé a co ne.
Alergeny jsou poměrně nesourodá skupina látek, které jsou jinak většinou neškodné. Můžeme je rozdělit na alergeny inhalační, potravinové a kontaktní. Patří sem například: pyly lučních trav, stromů a jiných rostlin, roztoči, plísně, srst, peří, prach, mořské plody, hmyz (nejen jejich jed, ale i části jejich těl), jahody, citrusy, sója, celer, oříšky, mléko, koření (kmín, pepř…), vodní řasy, želatina, latex či léky atd. atd. Po chemické stránce se obvykle jedná o látky bílkovinné povahy.
Co se děje při alergické reakci?
Po kontaktu s alergenem se v těle uvolní nadměrné množství mediátorů zánětlivé reakce, zejména histaminu. Ten se běžně podílí na vyvolání obranné – zánětlivé reakce. Histamin je proto připraven v zásobě uvnitř tzv. žírných buněk, které jsou nejvíce zastoupeny v kůži a trávicí soustavě, ale jsou i jinde v těle. Histamin působí mimo jiné tak, že v místě zánětu rozšíří drobné cévy proto, aby se tam mohlo dostat co nejvíce obranných látek. Výsledkem je otok zasažených částí těla. Uvolnění mediátorů alergické reakce poznáme podle svědění na napnuté pokožce, pálení očí či nosu, pocitu horka nebo například průjmu u potravinové alergie. Čím silnější je alergie, tím více histaminu se uvolňuje a tím větší obtíže pociťujeme.
Alergie se podle projevů dají rozlišit na několik typů:
- Alergická rýma (způsobená nejčastěji pylovými alergeny, ale také např. roztoči)
- Kopřivka (krátkodobá reakce, obvykle na některý druh potraviny nebo léky)
- Atopický ekzém (alergeny různého původu – vzdušné, potravinové nebo kontaktní)
- Astma (na vznik má vliv řada faktorů, často ho provází alergie na více látek souběžně)
- Potravinová alergie (svědění na rtech, v ústech a krku, nevolnost a zvracení)
- Anafylaktická reakce (alergická reakce celého organismu s život ohrožujícími projevy např. po bodnutí včelou)
Je třeba zdůraznit, že alergii bychom nikdy neměli podceňovat. Pokud jednou imunitní systém reagoval na nějakou látku nepřiměřeně, je pravděpodobné, že při dalším kontaktu bude tuto chybu opakovat a reakce může být mnohem prudší. Neléčení alergie (zejména té nesezónní např. na roztoče) vyvolává v našem imunitním systému neustálou pohotovost k řešení „nebezpečí“. Tím se naše obranyschopnost vyčerpává a neléčený alergik tak může být často nemocný „bez příčiny“.
Jak se alergie léčí?
Léčba alergie je vždy běh na hodně dlouhou trať. Prvním úskalím je identifikace alergenu, tedy zjištění látky, která u pacienta vyvolává obtíže. Pokud se podaří objasnit příčinu, je dobré co nejvíce omezit možný kontakt s alergenem. V případě nesnášenlivosti nějaké potraviny je to mnohdy snazší, než například u pylu, plísně nebo hmyzu.
Samotná léčba se liší podle typu a závažnosti alergické reakce. Nejčastěji se používají léky zvané antihistaminika, což jsou látky, které brání účinkům histaminu v těle. Antihistaminika jsou používána k léčbě alergií od 40. let minulého století a za tu dobu prošla značným vývojem. První generace těchto léků měly vedlejší účinky a to především tlumivý účinek na nervový systém. Dnešní generace antihistaminik ovlivňují bdělost minimálně, navíc jsou k dispozici i taková, která mají i protizánětlivé účinky nebo jsou přímo kombinovány s látkami, které ulevují od nepříjemných projevů (tlumí kýchání, rýmu, svědění nosu či pokožky s kopřivkou).
Léky, které pomáhají zklidnit sliznici nosu a oční spojivku se nazývají dekongestiva. Ta v místě aplikace snižují prokrvení, což vede ke zmenšení otoku, svědění a bolestivosti. V lékárnách jsou k dispozici většinou jak ve formě nosních kapek nebo sprejů, tak ve formě očních kapek.
Výše uvedené léky pomáhají zmírnit průběh alergické reakce, alergii samotnou však trvale neléčí. Některé alergie lze léčit tzv. hyposenzibilizační léčbou, při níž se obvykle po dobu 3-5 let podávají postupně se zvyšující (později pak tzv. udržující) dávky alergenových extraktů, na které je organizmus přecitlivělý. Tělo se tak postupně učí vyrovnávat se s alergií vlastními silami. Tato forma léčby je však vhodná jen u některých typů alergenů. U dětí se vyskytují případy, kdy alergie s věkem vymizela sama.
K léčbě vážnějších stavů jako je astma, na běžnou léčbu nereagující ekzém nebo prudká reakce po bodnutí hmyzem existuje řada speciálních léků, jejichž užití předepisuje pouze lékař.
I při léčně alergie je třeba pamatovat na to, že nejdůležitější je součinnost pacienta s lékařem. Důkladné vysvětlení a dodržování doporučení ohledně užívání předepsaných léků a režimových opatření by mělo být samozřejmostí.
Zdroje:
* Zdravotní stav české populace [online]. Praha: Státní zdravotní ústav. [cit. 14. 1. 2017]. Dostupné na: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/ehes/EHES_2014.pdf
** Alergická onemocnění v dětské populaci v ČR [online]. Praha: Státní zdravotní ústav. [cit. 14. 1. 2017]. Dostupné na: http://www.szu.cz/tema/prevence/alergie-deti
