Kolorterapie aneb jak dobře se dá léčit barvami

Barvy jsou všude okolo nás. Jsou v přírodě, v našich domovech, na našich pracovištích i na oblečení, které nosíme. Mají vliv na naše duševní a fyzické funkce? Dá se jejich prostřednictvím dokonce léčit?  Kolorterapie, zvláštní obor alternativní medicíny, věří, že ano.

Účinek barev na lidské tělo zkoumán už před 1000 lety

Málo známá léčebná metoda zvaná kolorterapie se může pochlubit poměrně dlouhou historií. Jako první se vlivem barvy na diagnostikování a léčbu nemocí zabýval perský učenec Avicenna, který žil před tisícovkou let. Napsal, že “barva je pozorovatelný symptom choroby” a vypracoval první schéma barevných odstínů a jejich účinku na teplotu a fyzický stav lidského těla. Podle něj červená barva stimuluje oběh krve, zatímco modrá uklidňuje.

Další zajímavé závěry představil ve svých knihách generál Augustus Pleasonton (1801-1894), jinak též hrdina americké občanské války. Nejvíc ho zaujala modrá barva. Věnoval jí celou knihu a přisoudil jí schopnost zkvalitnění výnosu zemědělských plodin a dobytka a schopnost léčit choroby.

Odtud už byl jen krůček k moderní kolorterapii. Hodně experimentů podnikli ještě v 19. století zejména vědci Pancoast a Babbit a po nich pak jistý Dinshah P. Ghadiali.

Některé barvy nám pomáhají, jiné škodí

U posledního jména se na chvíli zastavme. Dinshah P. Ghadiali (1873 – 1966), Američan indického původu publikoval knihu se složitě znějícím titulem Encyklopedie spektrochromometrie. V ní líčí, že různé paprsky barevného světla mají různé terapeutické účinky na organismus. Věřil, že barvy představují chemické energie ve vyšších tónech vibrací, a pro každý organismus existuje určitá barva, která stimuluje, a další, která zpomaluje práci tohoto orgánu nebo systému.

Jednoduše řečeno, stačí najít tu správnou barvu pro každého jednotlivce a tím je možné uvést každou zneklidněnou mysl či každý nemocný orgán zpět do rovnováhy.

Zakladatel kolorterapie kontroverzní osobností

Ghadiali měl mnoho příznivců i odpůrců. Inspiroval řadu lidí, kteří považují jeho učení za základ moderní alternativní medicíny. Jiní jej ale měli za nebezpečného podvodníka. Například slavný matematik a popularizátor vědy Martin Gardner se do něj pěkně opřel. Ghadialiho označil za „zřejmě největšího šarlatána všech dob” a fotografie proslulého kolorterapeuta při práci okomentoval takto: „takřka nerozeznatelné od scén z nějakého déčkového sci-fi filmu o šíleném vědci”.

Nutno říci, že Ghadiali asi nebyl příjemný gentleman. V roce 1925 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody za znásilnění.

Jak se léčí dnes

Kolorterapie přežila do dnešních dnů a jsou na ní postaveny různé léčebné procedury.

Je možné absolvovat například takzvanou kolorterapeutickou koupel. RGB dioda prosvětluje vodu a působení základních barev a jejich vzájemné prolínání údajně ovlivňuje tělesné funkce. Pozvolné měnění barev se kontroluje pomocí takzvaného piezoelektrického ovladače.

Ještě účinnější má být speciální sauna. Opět zde hlavní roli hrají speciální zářivky.

Nejjednodušší metodou ale je prosté dívání se na barvy. Terapeut ukazuje na střídačku pacientovi různě barevné papíry, přičemž nechá účinek každé barvy působit po několik minut.

Co na těch barvách je

Kde se vlastně berou barvy kolem nás?

Co se týče přírodních jevů, jako jsou moře, ledovce nebo nerosty, jejich barevnost je závislá na chemických a fyzikálních vlastnostech a pak na rozptylu a interferenci světla.

U rostlin a živočichů zase velkou roli sehrála evoluce. Barvy květů se přizpůsobily smyslům opylovačů (tedy hmyzu), o zbarvení živočichů zase rozhoduje schopnost reprodukce, zastrašení nepřátel, sociální signalizace, potlačování parazitismu a termoregulace.

A co prostředí našich měst? Barvy dopravních značek, vybavení veřejných budov nebo log korporátních společností byly vždy pečlivě voleny s ohledem na naši psychologii.

Co to všechno znamená? Barevnost věcí okolo nás není skoro nikdy nahodilá. To platí jak pro naši civilizaci, tak pro přírodu.

Barvy hrají na světě klíčovou roli. Působí na nás stejně, jako působí na všechny živé organismy. Psychologie barev je uznávaná disciplína. Její poznatky jsou využívány v architektuře, marketingu, ale i v medicíně. Barva nemocničního vybavení nebo interiéru psychiatrických klinik, tomu vždy bývá věnována velká péče.

Problematická je ale otázka, zdali skutečně lze barvy vědomě a cíleně užívat k léčení lidí, ať už při fyzických nebo duševních chorobách. To nikdy žádný relevantní vědecký výzkum neprokázal.

Proto je kolorterapie do dnešních dnů řazena mezi pseudovědy, na rozdíl od tematicky poměrně blízkých procedur, jako je například fototerapie.

Zdroje:

http://www.zahadyzivota.cz/clanky/uzdravte-se-pomoci-barev-vime-jak-na-to/
https://terapie.doktorka.cz/kolorterapie-lecba-barvou
http://www.santech.cz/chromoterapie.html
https://www.regain.us/advice/therapist/what-is-color-therapy-what-is-it-for-and-is-it-right-for-me/
https://en.wikipedia.org/wiki/Chromotherapy
https://cs.thpanorama.com/articles/trastornos-mentalespsicopatologa/cromoterapia-aplicacin-colores-usos-contraindicaciones.html