Existuje posmrtný život? Vědci tvrdí, že mozek lze oklamat

Posmrtný život je věčným tématem bez konce. Dlouhá tisíciletí lidé věřili, že jejich duše se po smrti dostane na jiné, lepší místo. Podoba takového místa závisela na konkrétním náboženství. Moderní věda však existenci posmrtného života popírá a tvrdí, že vědomí člověka nemůže existovat bez fungujícího mozku.

Názory vědců však popírají zážitky tisíců lidí, kteří zažili zkušenost se smrtí. Vypráví o tom, jak jejich duše opustila tělo, jak mohli sledovat své vlastní nehybné tělo, nebo jak spatřili tajuplné světlo na konci tunelu. Jsou jejich zážitky opravdové nebo se jedná o pouhé halucinace? U některých zážitků je velice těžké zařadit je do “kolonky halucinace”.

V narkóze a přesto při vědomí

S prožitkem smrti a posmrtného života se setkávají lidé, kteří se dostanou do stavu tzv. klinické smrti. Hovoří o tom, jak se dostali mimo svá těla a mohli sledovat vše, co se kolem nich dělo. Většina “vzpomínek” bývá mlhavá, nejasná až vágní. Někteří lidé si však vybavují poměrně přesné podrobnosti. Něco takového se stalo americké zpěvačce Pam Reynolds v roce 1991, jejíž případ byl velice podrobně zkoumán.

Pam Reynolds se do stavu klinické smrti dostala při operaci tepenné výdutě v mozku, při níž bylo její tělo ochlazeno na 15,5 °C a činnost srdce zastavena na několik desítek minut. Při operaci se její duše údajně dostala mimo tělo a ona tak mohla “sledovat” průběh operace. Zároveň slyšela vše, co si lékaři mezi sebou povídali. Její vyprávění je velice podrobné, plné detailů a vše odpovídá skutečnosti. Mnoho lidí její příběh považuje za jednoznačný důkaz posmrtného života. Lékaři a vědci však pro její vzpomínky mají rozumné vysvětlení.

Její příběh totiž nedal spát řadě vědců, kteří se domnívají, že za vším stojí lidský mozek. O podrobnostech o operaci se dozvěděla předem, protože musela podepsat souhlas. Na sál byla přivezená při plném vědomí a tak si jej, byť nevědomky, mohla prohlédnout. Podle lékařů, kteří zákrok prováděli, si Pam navíc vzpomíná na události, k nimž došlo ještě před jejím ochlazením. To znamená, že i při celkové anestezii mohla ještě nějakou chvíli vnímat.

To ale nic nemění na tom, že její zážitek budí velké emoce. Pam si pamatovala, jak ji šijí ránu, zvyšují tělesnou teplotu a pamatovala si píseň Hotel California, kterou si na sále ke konci operace pouštěli.

Děti vídají Santa Clause, hinduisté své bohy

K mimotělním zážitkům, kdy duše na chvíli opustí své tělo, dochází po celém světě. Jednotlivé vyprávění se liší podle věku, pohlaví, náboženství i kultur. Například malé děti si často vzpomínají na setkání s postavou připomínající Santa Clause. Velice pozoruhodně vyznělo vyprávění několika domorodců z Melanésie, kteří si vzpomínají na návštěvu továrny vyrábějící lodě či auta.

Za účelem zkoumání možného posmrtného života vědci vymýšlí zajímavé experimenty. Například se snaží mimotělní prožitek vyvolat uměle pomocí drog, virtuální reality či elektrickou stimulací mozku. Výsledkem těchto experimentů je informace, že mozek si pocit přítomnosti ve vlastním těle “vypočítává” na základě informací ze smyslových vjemů. To znamená, že mozek je možné zmást a přimět jej myslet si něco, co není pravda.

Podle zastánců existence posmrtného života jsou tyto pokusy absolutně odlišné a nelze je srovnávat se skutečnými prožitky. I nadále tedy můžeme věřit, že posmrtný život existuje, dokud vědci spolehlivě neprokážou opak.