Užívání antibiotik: proč některá přestávají účinkovat?

Malé děti, zejména ty v kojeneckém a batolecím věku, jsou daleko náchylnější k infekcím dýchacího ústrojí než starší děti a dospělí. A je přirozené, že rodiče své děti velmi neradi vidí nemocné, a snaží se jim pomoci, jak nejlépe dokáží. Často jsou to právě oni, kteří pro své děti vyžadují antibiotika. Domnívají se, že antibiotika nemoc vyléčí spolehlivěji.

To je však jen část pravdy. Záleží na tom, zda infekci způsobují bakterie nebo viry. Antibiotika působí pouze proti bakteriím, předepisují se tedy při angíně nebo zápalu plic. Proto pokud onemocnění způsobí viry, které patří k původcům tzv. viróz, nachlazení a chřipky, antibiotika se na ně nepředepisují, protože proti virům nejsou účinná. Zjednodušeně řečeno, chřipka se musí léčit jinak než angína. Výjimkou může být chřipka, ke které se může v těžších případech přidat bakteriální infekce, což léčbu chřipky komplikuje natolik, že je nutné nasadit i antibiotika. U dětí se k chřipce nejčastěji přidružuje zánět středního ucha či vedlejších nosních dutin.

Dětská imunita

Je všeobecně známo, že malé děti jsou častěji nemocné. Na začátku školní docházky není neobvyklá jedna infekce měsíčně. Je to proto, že imunitní systém se rozvíjí postupně. Setkáváním se s novými spolužáky a tedy i s novými „bacily“ získává dětská obranyschopnost nové zkušenosti. Toto sbírání zkušeností je sice pro rodiče i dítě nepříjemné, ale je velmi cenné a nenahraditelné. Pokud imunitní reakce proběhne správně, tělo se již s další stejnou nemocí vyrovnává podle předchozí zkušenosti efektivněji. Ideálním příkladem jsou plané neštovice, které obvykle zažijeme jen jedenkrát za život. Situace ovšem není vždy tak jednoduchá. Původců je opravdu mnoho druhů a navíc mají schopnost se měnit. Proto nejsou vždy tak snadno rozpoznatelní a tělu tedy může trvat déle, než najde ty správné „zbraně“.

Opakované infekce

Rodič, který s nemocným dítětem navštíví lékaře, si přeje jediné – mít zdravé a veselé dítě. Nutnost zajistit hlídání dítěte nás však často nutí léčbu uspěchat, což je obrovská chyba. V řadě případů totiž nachlazení se zvýšenou teplotou vyžaduje pouze klid a trpělivost, případně léky volně dostupné v lékárnách. Tělo si s běžnou infekcí poradí, ale potřebuje čas. Pokud se dítě vrátí do kolektivu předčasně, jeho imunita je ještě stále zaměstnaná bojem s nedoléčenou nemocí. O to snadněji může do těla proniknout nový zdroj infekce, případně se díky školní zátěži znovu rozvine infekce stávající.

Za opakovanou infekcí může stát i přehnaná snaha zajistit svému potomkovi co nejlepší péči. Lékaři se často dostávají pod tlak, aby předepsali antibiotika, protože to rodiče považují za nejlepší volbu. Jak jsme si ale vysvětlili, v řadě případů jde o nesmyslný požadavek, který může ve výsledku ohrozit správný vývoj imunity. Rozhodnutí, zda antibiotika předepsat, závisí na klinickém nálezu, celkové anamnéze a případně výsledcích dalších testů. Vyvíjející se dětský organismus reaguje velmi citlivě a neuvážené podávání antibiotik může vést k opakovaným zdravotním potížím. Zcela výjimečně by měla být antibiotika předepsaná dětem do jednoho roku věku.

Pokud je dítě nemocné častěji, než je pro stejně staré děti obvyklé, nebo jsou infekce vážné, je na místě zvážit vyšetření na imunologii a/nebo alergologii.

Antibiotika pouze v opodstatněných případech

První antibiotika byla objevena již téměř před devadesáti lety a dodnes zůstávají jednou z nejdůležitějších skupin léků v dějinách lékařství, která umožnila léčbu mnoha (do té doby smrtelných) onemocnění. Druhou stranou mince je již poměrně známý fakt, že podávání antibiotik poškozuje (nejen u dětí) přirozenou střevní mikroflóru. Antibiotika totiž z podstaty jejich účinku likvidují nejen cizorodé, ale i tělu vlastní mikroorganismy. Ty jsou nedílnou součástí zdravého a fungujícího imunitního systému a užívání antibiotik narušuje jejich přirozenou rovnováhu.

Pokud se pediatr rozhodne pro antibiotika, musí pečlivě zvážit, který lék je vhodný. Antibiotik je řada druhů a výběr té správné varianty je skutečně stěžejní a to nejen pro aktuální zdravotní stav pacienta, ale i z důvodu stále častěji vznikajících rezistencí.

Co je rezistence a jak vzniká?

Rezistence je odolnost bakterií (původců nemoci) vůči antibiotiku, které se v takovém případě stává neúčinným. Tento nepříznivý vývoj se v posledních desítkách let zhoršuje a je přičítán užívání antibiotik v neopodstatněných případech a jejich nesprávnému užívání.

Jak užívat antibiotika správně? Pokud lékař antibiotika předepíše, je nutné dodržet doporučený způsob dávkování. Denní dávka se stanovuje na základě hmotnosti dítěte a je zpravidla rozdělena do několika menších dávek. Jednotlivé dávky se musí brát pravidelně ve stanovených intervalech (např. po 6, 8 či 12 hodinách) a mělo by se využívat celé balení, pokud lékař nestanoví jinak. Celková doba podávání antibiotik se odvíjí od druhu bakteriální infekce a typu antibiotika. Obvykle se pohybuje mezi 5 až 14 dny.

Pokud neužíváme antibiotika ve správných intervalech nebo po odeznění potíží nedobereme zbývající léky, mají bakterie příležitost „svého nepřítele“ poznat a díky velmi krátkému životnímu cyklu se mu přizpůsobit. To je z pohledu evoluce přirozené: bakterie jsou živé organismy a jako takové se snaží přežít.

Takto vzniklá rezistence se však nevztahuje pouze dotyčného člověka. Tak, jako se běžně nakazíme angínou (resp. bakterií, která ji způsobuje), můžeme se úplně stejným způsobem nakazit rezistentní bakterií. Čím více se tedy v populaci užívají antibiotika, tím větší riziko vzniku rezistence hrozí.

Světová zdravotnická organizace* považuje nárůst rezistentních kmenů bakterií za alarmující. Výzkum a vývoj nových antibiotik je však skutečně velmi náročný a nákladný.

Věnujme se proto poctivě preventivním opatřením, počínaje umýváním rukou před jídlem a vyváženou stravou. A pokud nám lékař předepíše antibiotika, užívejme je poctivě podle doporučení lékaře či lékárníka. V opačném případě se totiž může stát, že antibiotika postupně přestanou fungovat. Nikdo z nás by se asi nechtěl vrátit do dob, kdy prostá infekce mohla znamenat rozsudek smrti.